Vedoucí pracovní skupiny: Ing. Pavel Fuchs, CSc., Technická univerzita v Liberci, pavel.fuchs@tul.cz
Současný stav řešené problematiky
Z dostupných rešerší je zřejmé, že hodnocení rizika je věnováno velké úsilí. Existuje v této oblasti řada postupů a metod řešících více či méně úspěšně jednodušší i složitější úlohy fenoménu rizika. Chybí však ucelený pohled na tuto problematiku a „návod“ jak efektivně k tomuto fenoménu přistupovat.
Fenomén rizika a jeho řízení je komplexní úloha. Obecný model R = P x N je univerzální a vystihuje „život“, jeho roztřídění do jednotlivých úloh pro všechny aspekty lidských činností je mimo rozsah činnosti platformy (lékařství, právo, ekonomické instrumenty, politika,….). Práce na metodologii se tedy omezuje jen na problematiku hodnocení a řízení rizika v souvislosti s technickými aktivitami lidské společnosti. I přes redukci univerzální problematiky rizika na problematiku dílčí zůstává ke zkoumání velice komplexní úloha interdisciplinárního a mezioborového charakteru.
Problémy k řešení
a) Model rizika obecný a specifický. Zde prezentované modely jsou jen inspirujícím návrhem. Je třeba, aby byly předloženy alternativní návrhy modelů a jejich členění do základních úloh hodnocení rizika. Dále je třeba zpracovat typové specifické modely rizika, které by reprezentovaly určitou třídu úloh hodnocení a řízení rizika.
b) Volba postupů hodnocení rizika. Pro každý specifický model rizika je nutná vhodná kombinace dílčích postupů a metod šitá na „míru“ specifickému modelu rizika. Je třeba hodnotit nakolik dílčí postup a metoda odpovídá dílčí úloze v modelu rizika. Zpravidla nelze použít univerzální sw, který by zaručoval ke každá dílčí úloze 100% přesné řešení.
c) Nejistota řešení. Nejistota řešení každé dílčí úlohy rizika se odrazí v nejistotě řešení specifického modelu rizika. Specifický model je řetězec dílčích úloh rizika (převážně sériový, někdy zřejmě sérioparalelní) z nichž každá je zatížena nejistotou. Hledá se odpověď na otázku, jaká je celková nejistota řešení specifického modelu rizika.
d) Řízení rizika. Otázka s jakou přesností (konfidencí) zjišťuji riziko. Je zde analogie s přesností v metrologii, když stanovujeme nejistotu měření fyzikální veličiny. Naše veličina však není jenom fyzikální. Má stochastickou povahu. Zde je třeba použít analogii z kybernetiky a regulace, protože nakonec máme nějakou veličinu (riziko) stanovenou z více parametrů a k ní máme žádanou hodnotu (přijatelnou hodnotu rizika) a vyhodnocujeme regulační odchylku. Řízení rizika pak spočívá v provedení takových změn v soustavě, které veličinu dají do souladu s žádanou hodnotou. Je zde otázka citlivosti regulace na změny parametrů.
e) Způsob zpracování veličiny. Jakým způsobem zpracovávám veličinu, když metody na řešení dílčích úloh jsou kvalitativní (slovní hodnocení, FMEA), semikvantitativní (indexové, H&V index, FMECA) a kvantitativní. Je zde otázka převodu veličiny a přípustnosti degradace informace (signálu). Záleží to na kvalitě informace. Tam, kde je informace řídká (nepřesná) pozbývá kvantitativní hodnocení smysl.
Cíle a priority výzkumu
Cílem je navrhnout takovou metodologii rizika, která umožní na základě obecného modelu hodnocení rizika jednoznačnou klasifikaci dílčích (specifických) modelů rizika a identifikaci jednotlivých úloh hodnocení rizika. Ke každému modelu je jednoznačná přiřaditelnost těchto úloh, tedy i metod a nástrojů k jejich řešení.
Základním přínosem tohoto přístupu je, že může přinést jasný a konzistentní návod, jak metodologicky správně přistupovat k řešení komplexní problematiky rizika. Tento přístup umožňuje specifikaci základních úloh hodnocení rizika a komparaci úrovně metodik a postupů řešení těchto úloh. Tyto lze vyhodnotit z hlediska použitelnosti v různých úlohách, vypracovat lepší (bude-li třeba) a pro úlohy dosud nepokryté vhodnými nástroji začít pracovat na způsobech a metodách řešení. Zpracovaná metodologie rizika je vhodná pro odhalení „slabých“ míst v řešení komplexní problematiky rizika a pro identifikaci potřeb na zaměření výzkumu a vývoje metod pro hodnocení rizika. Umožňuje i vyhodnotit oprávněnost a přínos řešení úkolů výzkumu a vývoje v oblasti hodnocení rizik.
